DIVADELNÍ MOSTY

Slav­né me­lo­die i ne­za­po­me­nu­tel­ná ta­neč­ní čísla – to je ame­ric­kém mu­zi­kál Funny Girl, jenž vy­prá­ví o svět­lé i stin­né strán­ce lásky a slávy.

Jeden z nej­slav­něj­ších a nej­u­vá­dě­něj­ších ame­ric­kých mu­zi­ká­lů měl pre­mi­é­ru na Broadwa­yi (Win­ter Gar­den The­a­t­re) v roce 1964 a hrál se od té doby po celém světě. Podle scé­ná­ře Iso­bel Len­nar­to­vé byl v roce 1968 rov­něž na­to­čen známý film s Bar­brou Stre­i­san­do­vou a Oma­rem Sha­ri­fem v hlav­ních ro­lích (Stre­i­san­do­vá ostat­ně ex­ce­lo­va­la už před­tím v broadwa­yské verzi). Skla­da­tel Jule Styne na­psal řadu zná­mých mu­zi­ká­lů, na­pří­klad Sugar, který ko­nec­kon­ců zná i mos­tec­ké pu­b­li­kum.

Pří­běh Funny Girl vy­chá­zí z re­ál­ných ži­vot­ních osudů Fanny Bri­ceo­vé – ame­ric­ké he­rec­ké hvězdy 20. a 30. let mi­nu­lé­ho sto­le­tí – a je­jí­ho man­že­la Nicka Arn­stei­na. Bri­ceo­vá zá­ři­la na newy­or­ských di­va­del­ních je­viš­tích a ba­vi­la ti­sí­ce lidí, avšak v sou­kro­mí, v sou­ži­tí s pod­vod­ní­kem a gam­ble­rem Arn­stei­nem, se jí život dro­lil pod no­ha­ma. Za­tím­co ona byla čím dál slav­něj­ší, jemu se ne­da­ři­lo a skon­čil ve vě­ze­ní.

Funny Girl, tak jako každý sku­teč­ně velký mu­zi­kál, ne­před­sta­vu­je "pouze" pře­hlíd­ku zná­mých me­lo­dií a skvě­lých ta­neč­ních čísel, ale jde v něm o něco více než o ra­dost ze zpěvu a tance. V tomto smys­lu se tak tro­chu jedná o sub­ver­ziv­ní dílo, neboť se ne­bo­jí uká­zat, že tou­žeb­ná sláva a po­zlát­ko broadwa­yských je­višť má i stin­nou strán­ku, která je často vy­kou­pe­na utr­pe­ním v sou­kro­mém ži­vo­tě. Uka­zu­je, že být slav­ný a zbožňovaný, ne­zna­me­ná být zá­ro­veň šťast­ný.

Funny Girl str­hu­jí­cím způ­so­bem vy­prá­ví o velké lásce, se­be­obě­to­vá­ní i se­be­za­pře­ní.